Náš příběh
Šest týdnů, jeden sklep a desítky lidí ze studentského klubu, kteří po škole chodili malovat, brousit a stloukat lavice. Bez nich by tenhle bar neexistoval.
Jak to začalo
Všichni tři jsme byli aktivní členové ISC, International Student Clubu, ze kterého se později stalo ESN. Chtěli jsme pořádat víc akcí a naráželi jsme pořád na to samé — nebylo kde. Hledání dost velkých prostor nás limitovalo tak, že jsme se rozhodli pořídit si vlastní.
Zaměřili jsme se na sklep pod Masarykovou kolejí ČVUT — tam, kde bydlí většina zahraničních studentů. Po delších jednáních jsme ho získali do pronájmu. Byl v takovém stavu, že vyžadoval kompletní rekonstrukci.
Šest týdnů
Osekat, vyspravit, přebrousit. Nejnudnější a nejdelší část.
Celý sklep, od stropu po podlahové linky.
S původním osvětlením byl prostor jako kobka. Přidali jsme desítky metrů LED pásků a nová svítidla.
Lavice, bar i některé stoly. Nekupovaly se, vyráběly.
Před a po
Kdo to postavil
Zvládli jsme to za šest týdnů jen díky obrovské pomoci členů ISC. Chodili po přednáškách, o víkendech, v igelitových pytlích místo montérek. Někdo maloval, někdo brousil dřevo, někdo vařil ostatním jídlo, aby se vůbec dalo dělat dál.
Většina z nich sem dodneška chodí na pivo. A na jedné zdi je pořád rukou napsané, kdo ji maloval.
Tohle není bar, který si někdo koupil. Je to bar, který si komunita postavila sama pro sebe.
„painted by Otilia from RO" — podpis, který na zdi zůstal.
Ze stavby
Dneska
Prostor dnes nepoužívá jen ESN ČVUT, ale i další pražské sekce ESN a studentské kluby jako BEST a IAESTE. Chodí sem čeští i zahraniční studenti a přes den se tu školí i firmy.
Sedíme na lavicích, které jsme si sami sbili. Na zdi lev, pod ním hodiny se světovými časy.
Sál pro 200 lidí v Dejvicích. Školení, večírky, oslavy.
